Dostojevskij Fjodor. Bílé noci

Praha, 1958. Přeložil: Jaroslav Tafel. Ilustrovala: Ludmila Jiřincová. 66 s.Sentimentální román. Ze vzpomínek snílka.
Nastěnka je naivní, velmi citlivá a snadno vznětlivá. Kvůli teroru její babičky (byla k ní připoutána provázky, aby nemohla odejít) se naučila často utíkat do světa fantazie, ze kterého ji ale vytrhne muž, jež se k nim jako podnájemník přistěhuje a postupem času se stane jejím snoubencem a posléze i manželem. Nastěnka miluje svého hrdinu, ale spíše z vděku a lítosti než opravdového citu.
Vypravěč je oproti Nastěnce osamělý a opuštěný a v životě nemá nic jiného než své sny. Nastěnku miluje opravdově a žije jen pro ni - jeho den se scvrkává v pouhé očekávání nadcházející noci, kdy se s dívkou uvidí. Rozeznává jasně její naivitu a dokáže předvídat její chování do posledního pohybu ruky, přesto však dívku bezmezně zbožňuje. Částečně možná i z nouze, protože právě Nastěnka byla jediná žena, kdo mu nabídl přátelství a jistý druh lásky.