Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. — 568 s.
Moravština, též moravský jazyk, je označení podoby češtiny užívané na Moravě. Fakticky však jednotný moravský jazyk ani jednotné moravské nářečí neexistuje, moravské území je poměrně značně nářečně rozrůzněné, podstatně rozrůzněnější než území Čech,[1][2] a to především na středomoravská, východomoravská a lašská nářečí. Moravská podoba češtiny však byla rodilými mluvčími chápána od spisovné češtiny za natolik odlišnou, že musela být překonána výukou, aby pak její uživatel byl považován za Čecha/Češku.[3]